By Martin Tesař
Vždy jsem měl Brno spojené s šalinkartou. Dojížděl jsem do Brna z přilehlého města už od vysoké (s šalinkartou to bylo levné ježdění za studentskou cenu). Pak jsem začal pracovat a bydlet v Brně, šalinkarta najednou byla dražší, ale stále pohodlná (kdybych si kupoval lístky, nedoplatil bych se). Ráno jsem vstával, došel pár kroků na zastávku, svezl se 15minut na další zastávku, kde jsem vystoupil a zase ušel pár krůčků do práce. Některá rána moc pohodlná nebyla, mačkat se mezi dalšími lidmi, ať v létě (je tam dusno a každý okolo se potí), nebo v zimě (všichni okolo kýchají a předávají svoje krásný viry dál). Navíc mě chyběl pohyb.
Nebyla to skoková změna, nic kvantovýho, první krůček byl malý. Prostě jsem vystoupil o dvě zastávky dřív, našel si „zkratku“ přírodou a přes kopec. Celý Brno mě každé ráno leželo u nohou, z toho kopce byl pěkný pohled. Když lilo, tak jsem jel klasicky. Podobně jsem přestal jezdit MHDčkem na krátké vzdálenosti (co jsem stihl pěšmo do 15minut). Dalším už skokovým krokem byla koloběžka. Pořídil jsem si ji loni v květnu. Cesta do práce byla na kolobce rychlejší než trolejbusem (už žádné čekání na spoj a žádné mačkání). Šalinkartu jsem si už od té doby nekoupil. V těch největší mrazech koloběžka zůstala doma a já chodil pěšky, mezitím jsem se přestěhoval, takže jsem to měl do práce okolo 30 minut chůze, což bylo stravitelné. Navíc při ranní chůzi může člověk bloumat nad různými věcmi, ranní mysl je nejkreativnější. Na každou ranní procházku jsem se opravdu těšil.
Jsou chvíle, kdy nad šalinkartou přemýšlím, třeba když jsem si zapsal kurz sebeobrany v kampusu v Bohunicích (cca 10km od práce). Ale pak jen zatnu pěsti na řídítkách, najdu nejkratší a nejhezčí cestu, a pokořím tu vzdálenost! Teď jezdím z práce 2x týdně 10km tam a zase zpět. Někdy si koupím lístek, když je moc hnusně, ale tam to končí. Už nevidím v šalinkartě žádnou výhodu. Brno je malé, všude se dá prakticky dostat pěšky. Někdy se až divím, jak rychle jsem schopný někam dojít a porovnávám to s dobou jízdy v MHD. Ty rozdíly nejsou velké. Pozitiva z pohybu převažují pozitiva jízdy v MHD. A přeci jen mi chybí jedna věc. Čtení v šalině, to na kolobce opravdu nedávám. Nic není černobílý.
Zkuste si sami, malý krůček: vystupovat o zastávku dřív, nastupovat o zastávku později. Časem třeba sami zjistíte, že MHD a šalinkartu taky nepotřebujete. Navíc to vašemu tělu jen prospěje. Pojďte do toho! Ne zítra! Ale teď
